que tall? Bien? Bien!

Bien.

So... What can I tell you about me?

Tak jsem se právě pochlubila, že umím (haha) tři jazyky - španělsky, anglicky a česky. Ten první bych vůbec nebrala vážně. Druhý už trochu ano, ale ten třetí.. Dle názoru našeho krapet puntičkářského profesora češtiny bych se ani neměla odvážit říct, že umím česky... Leč suďte sami, jestli se vám do takové dřiny, jako soudit něco (či někoho) chce.

Každopádně již lze usoudit že jsem student. Ka.

Kdo už tohle usoudil, má bod.

Jsem studentka jistého třetího ročníku jistého gymnázia. Ale co to plácám, prostě jsem ve třeťáku na místním gymplu, jako kdejaká gymplačka normálně nadávám na své učitele a jako kdejaký jiná gymplačka mám ty učitele i tak ráda - což si za normálních okolností (já, i moji spolužáci) odmítám připustit.

Právě teď mám strašlivé nutkání rozepsat se o tom co mám či nemám ráda, ale nerada bych své potenciální čtenáře unudila k smrti. takže to nechám být s tím, že (pokud u tohodle blogu zůstanu) můžete to odvodit sami... a třeba získat další bod.

Pokud tohle míní někdo počítat.

Když o tom tak uvažuju, tak mi dochází, že jsem tenhle článek pojmenovala dost pitomě. Já. Co já. Jak já. Okolí nic? Okolí dost. Třeba Šaryk, který se mi právě uložil v posteli, hajzlík malý... Dělá na mě oči, ať ho nevyhazuju. Prosíím... Nepros, lež. Co s ním, s psiskem. Psiskem, o kterého se staráme už nějakých šest roků, který si s náma užil spoustu věcí příjemných i nepříjemných a s kterým už dokážeme komunikovat pouhým pohledem.

Tak mě napadá, že tenhle článek musí být strašná nuda...