Moji milí,

já vím, že jsem tu za poslední týdny nedala písmenka, ba ani čárečku. Ani to nejmenší ťuk. A je mi to fakt líto, docela mi to chybí. Ale jaksi nestíhám, jsem zavalena prací a nevím, co dřív. Předně mám dva měsíce na to, abych se naučila počítat. To jsem vám říkala, že já blázen bláznivá jsem se hlásila k maturitě z matematiky? Jo? Ne? Nevíte? A víte, že já taky ne? Ale to je jedno, já už poslední dobou začínám mít pocit, že nevím vůbec nic. Že cesta k moudrosti vede přes zblbnutí z přemíry informací. A že mi vcelku systematicky jebe.

Hele, to máte třeba tak. Jsme měli fyziku. Úplně normální, dlouhou předlouhou hodinu fyziky, venku si začalo vtipně sněžit při konci března a paní profesorka nám vykládala cosi o tom, že kdybyste 10 na dvacátou krát zkusili praštit hlavou o zeď, máte možnost dostat se s hlavou na druhou stranu. Že prý to souvisí s kvantovou fyzikou. Hele, já vážně nevím, jestli/jak je něco takového možné, ale fakt mě v tu chvíli pobavila představa člověka, který něco takového zkoušel a hlava mu uvízla na opačné straně zdi, než má tělo. A co teď?

No né, vážně, co byste dělali? Zkoušeli to zpátky? A co by na to řeli lidi? A to je jako normální? Nějakej magor, ne? Toho by fakt měli zavřít na psychiatrii, hele. No chudáček, co teď bude dělat? Dejte mu někdo napít! A co Jan Tleskač?

A nebo jinak. Jsme pro změnu měli matiku. Nám pan profesor vykládal vtip matfyzáků kterak jdou dvě křivky do hospody

(zkuste se představit dvě křivky jak jdou do hospody.. a jak pijou pivo..

kravina, že?)

tak ty dvě křivky jdou spolu do hospody a jedna povídá druhé: „ty, hele, tys mě naštvala... já tě zderivuju... a uvidíš, jakás byla“ a druhá se škodolibě usměje „hehe, já jsem e na ikstou“.

No já vím, že je to celé totální kravina. Od toho, že křivky jdou do hospody (!), přes to, že jedna druhé vyhrožuje a druhá se první posmívá až po... to je asi všecko.

Nakonec jde ještě o to, vědět, co jsou derivace a vůbec...

Ale vidíte to, jo? Vidíte to, jak moc mi jebe. Jakýma naprostýma kravinama se zaobírám. No přece si nemyslíte, že jsem způsobilá k tomu tady něco psát... Nuže, mějte se fajn. Já jdu blbnout, totiž učit se. Ahoj.