O bóže... že já jsem tam lezla... vážení a milí, milí a vážení, doufám, že neočekáváte nic duchaplného ke čtení, pokud ano, omlouvám se a nabízím rychlé řešení problému, a sice rychlý odchod - tady se stejně nic nedozvíte... Jsem moc utahaná na složitosti, či snad vymýšlení složitostí. 

To se má tak (vy, co jste se rozhodli zůstat). Mám za sebou asi tři a půl hodiny náročného studia historie české satiry. Hádejte, co si z toho pamatuju...

...chvilka napětí...

Prdlajz!

(pokud jste usoudili něco v tomto smyslu, tak vám gratuluju)

A nejlegračnější na celé věci je, že je mi pouhá historie (celkem) k ničemu, poněvadž mi to stejně nedá odpověď na otázku zda je satira typickým znakem české literatury, či nikoliv. Já vím, já vím. Řeknete si, že inteligentní student si to nějak domyslí... možná zapochybujete o mé inteligenci (pokud jste si někdy mysleli, že něco jako je inteligence vlastním). Jenže. Vymyslet výklad pro našeho pana profesůrka je taková mission imposible. 

Fakt nejsem Rodney McKay, abych náročné zvládala během chvilky a nemožné za pár vteřin...

 No nic, no... Tak se mějte... A doufám, že vám moje otrávenost nepokazila večer.