Taky vás to tak irituje? Myslím všeliaké kufříkáře, kteří neúnavně nabízejí produkty opetátorských společností na ulici. Třeba dneska.

• Je vám osmnáct?

• Co je vám po tom?

Hochu, kdybych chtěla změnit operátora, tak zajdu do prodejny a udělám to. Ale já jsem se svým spokojená. Onehdy mě zastavil nějaký slovenský kufřkář, a jestli prý nemám cestu do Ostravy, že tam bude obrovský modrý balón s velkou bílou nulou a velkou bílou dvojkou. Chudáček byl zklamaný, když jsem s touhle primitivní nápovědou uhádla, pro kterého operátora dělá. Ale nejenomže jsem ho zklamala, ale taky jsem ho vyšokovala, když jsem mu řekla, že vlasně ani mobil nemám. A to mi nabízel za koupi nějakého jejich produktu let tím balónem. Výhodná nabídka, ne?

Takovíhle nabízeči všeho možného jsou vlastně strašně otravní. Nedávno na nás v jednom supermarketu útočili hned na několika frontách – v uličce ouťáci,u salámů po nás šly dvě hajnzky, hned ze dvou stran. Nedávaly nám šanci.

„Nechcete..?“

Pokaždé milý úsměv a ochutnávka zboží zdarma jako bonus.

Není to skvělé?

Poslední frontu v supermarketu tvořila zelená dvojka. Obloukem jsem se jí vyhla, a co víc, hrdinně mě předběhla nějaká paní. Zelená dvojka zaútočila na ni. „Pijete kávu?“

Specifickou skupinu kufříkářů tvoří svědci jehovovi. Specifický znak? Jsou všude. Vlezlí jak smrad a vtíraví jak alpa. Ať si věří čemu chtějí, a le proboha, když na mě zaútočil jeden chlápek v Karviné v parku u univerzity, bylo to i na mě moc. Strkal mi do ruky strážnou věž, tvrdil mi, že je to časopis o přírodě, a vyrušil mě, když jsem pila kafe. A byl ukecaný jak workoholický kafemlejnek. Zeptala jsem se ho, jestli neví, kde je nějaký koš na tříděný odpad, respektive na plast. Chtěla jsem vyhodit kelímek od toho kafe. A byla jsem ovlivněna jistou přednáškou. Že nevěděl, to bych pochopila, ale že mi poradil, abych kelímek položila na parkovní lavičku vedle kelímků od jogurtu, nechápu. Nestrkal mi náhodou časopis o přírodě..?

(Tu předchozí pasáž jsem psala včera. Dneska jsem přidala doušku. Ocitnout se bez domacího webu nabízí zajímavé možnosti.)

Lidi jsou vlastně strašné hovada. Teď jsem se koukala na zprávy, samozřejmě tu nejobvyklejší televizi (rýpavým – kaju se. Ale za House mi to stojí). A prý že má Praha nové udělátko na čištění ulic. Mastné. A nějaká ženská se divila, že se nesmí vyhazovat vajgly na ulici. S tou neúctou některých lidí k přírodě to bude asi fakt zlé, když někomu něco takového přijde jako prkotina... Takový vajgl se ztratí. Řekne si mrtě kuřáků.

Mimochodem jsem dneska začala brigádničit. Hádejte co dělám. Čistím autobusy. Dneska jsem při drhnutí prachu narazila na zmačkanou jízdenku, jednu pecku od broskve, obrovskou černou gumičku, a pár zaschlých žvýkaček. Jo, a na sedadlo, které vypadalo, jako by ho někdo pozvracel. Nebo tak něco. Asi si to začnu zapisovat, hlavně ty kuriozity. Pokud nějaké budou. Tyhle věci mě zase tak moc nepřekvapily. Že by to taky o něčem svědčilo?