Tohle dělám poslední dobou moc často, ale stejně to musím udělat aji tady. Musím se pochlubit. Zařadila jsem se mezi nějakých osmdesát procent populace. Odmaturovala jsem (heč) a za osm. Mám-li být konkrétní, z češtinky nad očekávání, čili za tři, z matiky v normě, čili za dvě, z angliny totéž a ze základů společenských věd za jedna. Konkrétně když jsem se dozvěděla tu poslední známku, vybuchl ve mně niterní ohňostroj, gejzír, fontána štěstí. A pýchy, samozřejmě. Pocit, který přešel asi po hodině, když jsem zjistila, že vlastně nemám co dělat. Že jsou mi všecky prázdiny světa k ničemu. A že to dlouho nevydržím a dám se na samostudium.

A neříkejte mi, že jsem magor

(šprt)

Bo já nejsem. Možná epikurejec. Sokratovec. Racionalista. Ale ne magor. To ne, na to nemám. Mozkovou kapacitu. Nebo tak něco.

Taky mám za sebou maturiťák. Zjevně jsem ho přežila. Kdybych nepřežila, tak tu teď nesedím a nepíšu. Možná. Možná, že umíráme každou chvilku a nevíme o tom. No dobrá, to je asi kravina. 

Možná mi z té filozofie přece jen trošinku jebe...Ale opravdu jen trošinku. Mému ex-profesorovi jebe mnohem víc. Taky jsme mu složili básničku. O tom, jak si jako malý kluk hrál hokejové turnaje s kuličkama. Sám proti sobě. Poněvadž se nemohl po osmé dívat na televizi... No nic... 

Jo o maturiťáku jsem mluvila. 

Já jsem zapomněla, co jsem vám chtěla říct... sorry. Doufám, že vám to není moc líto. Pokud je, tak si z toho nic nedělejte. Jsou horší věci. 

A tak na závěr... Taková maličkost. Jsem před týdnem sháněla nějakou košili. K maturitě. Měla jsem velice specifické požadavky (chtěla jsem fialovou) a při svém pátrání jsem přišla na to, že:

1) mám tendence si vysnít něco, co neexistuje a pak z toho mít hluboké deprese. 

2) když jsem projížděla kolem bilboardu s ksichtem jakési političky a vábivými kecy, napadlo mě, že vlastně nevím, koho mám volit.

To mě taky uvedlo do hluboké deprese.

Z této hluboké a deprese, která má, jak vidíte velice duchaplné kořeny, mě vyvedla jedna paní na zastávce. Krmila holuby. Když viděla, že ji pozoruju, usmála se na mě, a spustila: "A prý, že je nemáme krmit," hodila na zem drobek, o který se následně strhla rvačka. "Jednou tam u nás nějaký kluci srazili kočku. Letěla třicet (?) metrů než dopadla. Jsem jim jednu taků flákla..."a hodila na zem další drobek, čímž způsobila další téměř globální konflikt.

Takže se mějte famfárově, já jdu... no, to ještě nevím co. Se uvidí... až naprší a uschne.o