To bylo tak. Ráno jsem vešla do pokoje, sedla na židli a zapnula počítač, že se podívám, jestli mi někdo něco nechtěl. A co? A našla jsem na okně pavouka. Visel na okně a... nehýbal se. Vypadal jako pavouk, který přemýšlí, co bude dělat. Nebo možná spal. Nebo tak něco. Nejdřív mě napadlo, jestli to není klíště. Hloupé, já vím, co by dělalo na okenní tabuli.Po bližším ohledání jsem shledala, že to má osm noh, velký zadek, malou hlavu strašně moc chlupů. Pavouk. Pavouček. Takový drobeček to byl.

    Chtěla jsem otevřít okno a vyhnat ho. Jenže. Ten trouba se snesl na parapet a hnal se cestou zpátky k našemu oknu. Chytré, fakt. Tak jsem si na něj vzala tempery. Bylo to nejblížší, co jsem měla po ruce. Ohnala jsem se po něm, on to fyzicky nezvládl, a já.. přišla o jednu temperu. Zelenou. Další dvě odpadlice jsem nalezla venku v trávě. A teď se ta zelená ztracená barva spojí s pavoukem a budou mě spolu strašit.

   Jsem vrah. 

              Zdroj obrázku zde